S osmi medailemi z domácích šampionátů, z nich je pět zlatých, patří Petr Dlask k nejúspěšnějším našim cyklokrosařům. Před sedmi lety získal na kolínské trati při domácím šampionátu bronzovou medaili. Stříbrný ze světového šampionátu v Táboře v roce 2001 je od letošní sezony reprezentačním koučem, od něhož se očekává, že náš cyklokros pozvedne ze současného útlumu. To vše byly důvody, proč jsme jej před blížícím se mistrovství ČR vyzpovídali pro náš web.
Petr Dlask: Vozit mistrovský dres celou následující sezónu byla hrdost
Při vzpomínce na šampionát v roce 2009 si mnozí vybaví emočně vyhrocený závěr šampionátu. Přibliž našim čtenářům o co tenkrát šlo?
Tenkrát jsme zůstali vepředu závodu tři lidi. Já, Zdeněk Štybar a Radek Šimůnek. My byli z Fidei a Radek z konkurenčního teamu BK-CP Powerplus. To jsme nemohli nevyhrát. Byla velká zima, zmrzlá trať, spoustu kolejí, výhybek, jedna optimální stopa pro jízdu, takže některé souboje při předjíždění byli na hraně, ale vše bylo v rámci fair-play. Tehdy to spíše neskousnul Radek starší. Kolín byl pro rod Šimůnků druhým domovem, tak tam samozřejmě chtěli vyhrát.
Jak na ten závod nyní vzpomínáš?
Rád na to vzpomínám. Ač mráz byl veliký, sníh, tak mistrák měl náboj až do konce. A v Kolíně, baště cyklokrosu, se sešlo spousty fandících diváků.
Na MS v Táboře jsi získal stříbro. Pak jsi dlouhá léta patřil ke světové špičce, ale medailovou nit jsi již nenavázal. Čím to bylo?
Tábor 2001 byl pro nás všechny v tu dobu ohromně motivující cíl! Takže jsme si šli za tím, aby to dopadlo co nejlépe pro každého, od přípravy až k závodu. Ne, že by pak motivace opadla, ba naopak. Bohužel celou sezónu hned po Táboře jsem promarodil. Pak jsem se do toho kolotoče vrátil, ale na bednu to bývalo maximálně na Světových pohárech a na MS už to nevyšlo nikdy.
Jakou váhu jsi kladl na domácí šampionáty?
Velkou. Vozit mistrovský dres celou následující sezónu byla hrdost a otvíralo to cestu se dostat ven na nejprestižnější závody.
Od letošního roku jsi se stal reprezentačním trenérem. Jaká je to práce?
Reprezentace je z větší části zlogistikovat výjezdy na závody, vybrat, pokud je termínově volno, dobrý program. Samotné trénování je více na trenérech či klubech, ovšem pokud jsou. Na tréninkových kempech závodníkům ukážeme co a jak by bylo vhodné, a jak s tím naloží je na nich…
Když jsi závodil, tak jsi měl zodpovědnost sám za sebe. Nyní za celý tým, jak se s tím dokážeš vyrovnávat?
Samozřejmě nyní je zodpovědnost daleko větší. Jsou věci, které člověk zná z druhé strany coby závodník, na spousty dalších věcí se musí více dbát.
V současné době příliš naši jezdci na medaile myslet nemohou. Kde vidíš příčiny ústupu ze světové špičky?
Trochu nám ujel vlak. My, co jsem ze „staré“ školy – vychovaní ještě postkomunistickým režimem, tak jme měli jasný řád. Od toho se vše odráželo. Dnes je volnější řístup, chybí respekt, pokora. Všichni si hrají na mistry světa, ale oni nemají ani základní vychování! Od toho pak pramení přístup k tréninku a závodu. Nevezmou na sebe zodpovědnost apod. a to není dobrá cesta, ale je to myslím celkově v celkově v našem sportu.
Jakou vidíš cestu k nápravě a kdo by podle tebe měl nejdříve ty nejlepší světové jezdce prohánět?
Závodníci musí začít u sebe. Potřebují mít cíle, proč to dělají, čeho chtějí dosáhnout, jít si za tím. Přemýšlet o trénincích, co a jak dnes trénovali a ne jen sedět na kole a přesouvat se z bodu A do bodu B. Sem patří i zmapování tratě, taktika atd. Dám příklad: v době našich juniorských let, přijel „jakýsi“ Zdeněk Mlynář na závody. Vyrazil s otcem pěšky na celý okruh, aby věděl co kde na něj číhá, na co si má dát pozor. Byl poté taky juniorským mistrem světa v roce 1995 a rok na to opět na bedně ve třiadvacítkách. A dnes: mládežníci přijedou na závody, k trati nebo pro číslo jdou se svými slečnami. Tady je potřeba rozlišit zábavu a sport.
Mnozí říkají, že naši závodníci, hlavně ti mladí, málo trénují. Také si to myslíš?
Všeobecně se v ČR v některých sportech netrénuje jak by mnělo. Konkurence je jaká je, a tak to stačí. Chvílemi trénují více děti, ze kterých chtějí mít rodiče mistry světa v deseti nebo dvanácti letech. Ale v mládeži, kde by to mnělo mít systematičnost a kde se otvírají dveře do velkého sportu se tak neděje, netrénuje se tolik a to se týká i nás v cyklokrosu.
Vidíš mezi svými svěřenci nějaký talent, který by se mohl prosadit?
Ano jsou tam jezdci jak v juniorech, tak hlavně v kadetech a to samé v dívčích kategoriích. Ti by měli mít na mysli v tuhle chvíli ME v cyklokrosu v Táboře 2017 a za tím si jít. To pro ně musí být ohromně motivující meta. Dál je tu široká základna v žácích, z těch je potřeba vybírat a záleží jak se s nimi bude pracovat.
Asi nejlepší pocit máš v současné době z našich žen. Je tomu opravdu tak?
Je to tak. Ženská kategorie získává na prestiži víc a víc. Pavla Havlíková má letos výbornou sezónu, několikrát to již prokázala umístěním na bedně. Kateřina Nash po vítězství při prvním Světovém poháru v Las Vegas stále vítězí na v Americe. Do toho se derou nahoru mladé holky. Ty si musíme hýčkat.
Kam se cyklokros od tvých závodních let posunul?
V jádru je to stejné. Poslední roky se jezdí v ohromném nasazení nejen technické závody na suchu, ale i ve velkém blátě kde tvoří závod hlavně mladé pušky.
Na kole jsi toho strávil hodně. Jak často se na něj dostaneš nyní, nebo dokonce v tréninku svém mladší svěřence ještě proháníš?
Na kole jsem toho moc teď nenajezdil, na prohánění nějaké skupiny to ketos nebylo možné. Dětem doma zatím stačím… Příští rok to snad bude lepší, kolo mě chybí, jako každému kdo na něm trávil plno času.
V TOI TOI Cupu kraluje Tomáš Paprstka. Je pro tebe jedním z favoritů šampionátu? Kdo by měl v Kolíně bojovat dále o stupně vítězů?
Tomáš bude určitě jeden z favoritů. Pojede závod „doma“, takže motivace na mistrovský dres je veliká. No a o stupně by měli bojovat i kluci co objíždí TOI TOI, Votěch Nipl a a pak hlavně kluci jezdící v Belgii Michael Boroš, obhájce Adam Ťoupalík, ať má sezónu různých trablů, tak i Radek Šimůnek. Ten se letos více objevil i na závodech doma a titul mu pořád chybí. V Kolíně bude taky skoro jako doma tak uvidíme na koho to vyjde.
Poprvé pojedou v jeden den o mistrovské medaile muži i ženy. Myslíš, že je to pro propagaci cyklokrosu přínosem?
Ženy startovaly již v roce 2010 s námi v Táboře. Mistrák je u nás vždy prestižní závod, je dobré, že budou součástí toho dne. I pro diváky, že tam není jen jeden závod.
(Rozhovor vedl Jaroslav Cícha, foto internet)
